Po této lapálii již nic nebránilo odjezdu směr Údolí smrti. Po několika kilometrech přestala fungovat navigace z půjčovny. Chvíli jsme jeli podle mé turistické. Půl hodiny Roman navigaci zkoumal, mačkal, nabíjel různými kabely a zčista jasna se z nevysvětlitelných důvodů opět spustila.
Do Death Valley jsme přijeli, jak je již pravidlem, těsně před západem slunce. V tomto pro fotografii ideálním čase jsme stihli pár fotek z vyhlídky Zabriskie Point a jen těsně před odchodem slunce za horizont dojet do Badwater. Západ slunce je tam naopak zřejmě nejhorší čas pro focení, neboť zapadá přímo proti objektivům. V tomto nejnižším bodě západní polokoule (-86 m.n.m.) jsme naměřili po sedmé večer příjemných 48 stupňů Celsiových. Podnikli jsme asi kilometrovou procházku do solného jezera. Je zajímavé, že v tom suchém vedru se člověk prakticky vůbec nepotí a když nepaří slunce, není těch skoro padesát stupňů až zase tak nepříjemných. O to víc se člověk zapotí, když si sedne do auta - během pár vteřin se vysráží vlhkost.
A to je z Death Valley vše, co jsme stihli, padla tma... Trochu mě mrzí, že jsme nestihli obrovské písečné duny a jiné hezké pohledy.
Vyrážíme do Lone Pine. Občerstvujeme se na benzínce a zjišťujeme u pumpaře, že nejbližší volný motel je 20 mil odsud. Navrhuji kemp u Diaz Lake, jezírka na úpatí White Mountains asi 2 km vedle Lone Pine. Deset dolarů za auto včetně osádky je parádní cena. Stavíme stany a uléháme.
Pohled z vyhlídky Zabriskie Point v Death Valley |
Badwater Basin - nejnižší místo na západní polokouli |
Fajnová procházka 86 metrů pod úrovní hladiny moře ve 48 stupních Celsia |
Žádné komentáře:
Okomentovat