Mono Lake a Bodie (25.8.)

Přesně ve dvanáct hodin jsme se vyhrabali z motelu, čekali, až si Roman splní svou denní hodinovou normu telefonování (dnes to byly tedy nejmíň dvě). Nakonec jsme ho naložili telefonujícího a odjeli do hor směr Mono Lake. Po sedmi mílích jsme se otočili a jeli zpátky, tentokrát už správným směrem. Roman při opětovném průjezdu Mammoth Lake dotelefonoval a nic už nebránilo dnešní výpravě. Po cestě k jezeru jsme na prašné pláni s vypálenou vegetací zahlédli několik parádních tornád (vzdušných vírů).

Alan fotí tornádo před Mono Lake

Při příjezdu k jezeru jsme byli nemile překvapeni absencí osoby v budce u vstupu. Chtěli jsme zakoupit tzv. Annual Pass pro vstup do národních parků a federálních rekreačních oblastí. Ten by nám umožnil i vstup k jezeru. Takto jsme museli v obálce vložit 6x 3 dolary do kovové roury. Při odchodu už tam obsluha byla a Annual pass nám prodala - bilance tedy - mínus zbytečně utracených 18 dolarů.
Mono Lake se proslavilo díky tomu, že z něj obyvatelé Los Angeles odčerpali půl obsahu, čímž se v něm zvýšila koncentrace soli na dnešní 2,5 násobek hodnoty v oceánu. Krom toho je voda silně alkalická (100x víc než mořská voda). Hladina poklesla o 13 metrů a na světlo boží vykoukly podivuhodné tufové útvary. Místo se zvláštní atmosférou.

společná fotka u Mono Lake

Druhou dnešní zastávkou bylo zlatokopecké městečko Bodie. Původně poměrně velké město v roce 1932 poničil požár. Obyvatelé se pustili do rekonstrukce, ale ve čtyřicátých letech minulého století se poslední obyvatelé odstěhovali a z Bodie se stálo "město duchů". V některých domech zůstalo původní zařízení, v obchodě je na pultech zboží a ve škole jakoby vyučování před chvílí skončilo. Vstupné je 7 dolarů na osobu, Annual pass do národních parků zde neplatí, město je ve správě státu California.

Simča v Bodie

 Nakonec dne jdeme poprvé na večeři do americké hospody - kulečníky, americká vlajka, V televizi baseball, vůně steaků... mimochodem, steak za 19,50 bez daně. Pro úplnost, bar Rhino´s stojí ve městě Brigeport. Po večeři jsme jak zmatené lesní včely jezdili tam a zpět po Bridgeportu a hledali kemp, který tam nakonec nebyl. Hledali jsme i termální prameny, jejichž přesnou polohu mám zanesenou v mapách v Googlu, ale na internet jsme se nedostali. Touto zábavou jsme naplnili asi hodinu a půl a pak se rozhodli vrátit se k Mono Lake a odbočit směr Yosemite po silnici č. 120. Asi tři míle za odbočkou jsme našli kemp. Nejdřív působil divně, osaměle, ale po zajetí hlouběji do lesa se ukázalo, že to půjde. Protimedvědí železné skříně na potraviny a kosmetiku nechyběly. Po jedenácté máme postavené stany, popíjíme pivka, vyrovnáváme účty, plánujeme dny příští a mimo to Roman zjistil, že vařič, který měl na Mt. Whitney na naše bomby sedí! Byla na něm jen přišroubovaná redukce na jiný závit. Nechali jsme ho žít, ale měl to o fous…