U.S. Route 66 (4.9.)

Z motelu v Kingmanu, který se prohlašuje za "srdce Route 66" jsme po dvanácté vylezli, koupili jsme benzín, sháněli poštu (sehnali, ale v sobotu po obědě byla zavřená, ostatně, naše vnímání dnů v týdnu je velmi mlhavé) a podívali po suvenýrech Route 66. Po této bývalé hlavní tepně USA ("The Main Street of America"), která spojovala Chicago a Los Angeles, jsme kousek jeli, pak jsme se vrátili na dálnici Interstate 40, abychom se před městečkem Seligman vrátili na Route 66.

Toto město, taková ospalá díra, stejně jako několik dalších, žije jen z bývalé slávy Route 66. V animovaném filmu The Cars je pasáž o Route 66 a skutečnost působí podobně. Ze silnice zbyly už jen kousky, většina částí byla přestavěna na dálnice. Zbývající části jsou turistickou atrakcí pod jménem "Historic Route 66".

suvenýrový blázinec

Zase jsme utratili pár desítek dolarů za trička a podobné ptákoviny s motivy U.S. Route 66 a před 16. hodinou zamířili ke Grand Canyon Village.
Po cestě jsme ještě jednou sjeli na R66, do města Williams nakoupit jídlo a pití na večer a na cestu Utahem (každý pár litr a půl plastovku rumu).
Ke Grand Canyonu jsme dojeli, jak je naším zvykem, pár minut před setměním, v době, kdy už do nitra kaňonu dopadaly poslední paprsky světla. Než jsme zaparkovali, bylo po parádě. Udělali jsme pár nočních fotek ohromné tmavé díry a jeli hledat kemp. První, hned u Grand Canyonu, byl plný. Vrátili jsme se tedy o 12 km na jih, do kempu Ten X. A ten byl taky plný.
Nakonec stavíme stany asi o jednu míli jižněji v lese. Velkou oblast tu pokrývá národní les Kaibob (Kaibob Nacional Forrest) a v národních lesech je kempování na divoko povolené. Správce kempu Ten X nám to potvrdil. Až na hysterické reakce Heleny na přítomnost velikých můr a halekání jelenů podobnému velrybím zvukům bylo spaní klidné a poetické.