Universal Studios Hollywood (3.9.)

Po dohodnuté sedmé začínají vylézat první ptáčata, kolem půl deváté už vstáváme všichni a po deváté odjíždíme do Hollywoodu, do filmových studií Universal (Universal Studios Hollywood). Sjeli jsme do garáže Jurského parku, prošli se po červeném koberci a koupili lístky. Vstupenka pro jednoho stála 74 dolarů (cca 1500,- Kč) a to navzdory informaci z internetu, kde psali 64,- dolarů.
Roman stál v jiné frontě, chtěl s tím vydrbat, koupil sobě a Helče za 79,- dolarů celoroční vstupenky s tím, že je zase prodá. Nepočítal s tím, že vstupenka je na jméno a otisk ukazováčku pravé ruky! Nakonec ale i tak transakce nějaké úspory přinesla, protože kupoval lístky ještě pro Alana s Janou a na ty jim byla udělena sleva na 62 dolarů. Když to vydělíme čtyřmi, vyjde úspora 7 dolarů na pár.
Na rozjezd jsme skočili do domu hrůzy, což byl v podstatě tradiční pouťový hrad, jen trochu větší, trochu vymakanější, prošpikovaný několika známými filmovými postavami a jinými blázny ohrožujícími diváky všemožnými zbraněmi, konče šílencem s motorovou pilou. Milé. Holky se i trochu lekaly.

Chucky v hororovém domku

Pak následovala jízda "raftem" po Jurském Parku. Celkem zajímavé. Občas zaútočil ještěr, šlehnul ocasem, další plivali, cákali, ale hlavní úlet přišel k závěru, kdy jakoby zlí ještěři v nějaké fabrice způsobili katastrofu, chvíli to s námi házelo, pak zhasla světla a... z ohromné výšky jsme se "propadli" po skluzavce a s velkým výstřikem jsme dopadli do vody. Fascinující závěr - paráda. A mokrá paráda, foťák jsem od vody uchránil jen zázrakem.

dojezd v Jurském parku

Následoval podobný zážitek, jen trochu temnější, na největší kryté horské dráze na světě, tématicky věnovaný filmu Mumie - prudká zatáčka kolem děsivých kulis stíhala jedna druhou, k tomu klepání, třesy, pak pozadu, zase dopředu, rány, klepot a ... absolutní tma. Ze tmy se objevila tvář mumie, zakřenila se a zase tma. Nikdo netušil, co se bude dít, jestli se zase budeme řítit dozadu, nebo nás definitivně vystřelí do vesmíru, a náhle se otevřely dveře a byl konec. I ten konec byl nečekaný, dramaturgie výborná.
Uklidnit srdce jsme odkráčeli do části věnované Bartovi, Maggie, Homerovi a Marge Simpsonovým. Fronta byla docela dlouhá, ale zážitek stál za to. Vlezli jsme do vozíku, který se následně řítil Krustylandem po všem možném, po horských dráhách, po vodě, různých konstrukcích, Maggie v krku a všem možném i nemožném, narážel, skákal do propastí, aby se zase zachytil nějaké "poslední" záchrany. Vlastně to byl jen vozíček, kterým všemožně hrkala hydraulika a Springfield byl promítán, ale iluze byla dokonalá a oproti klasické horské dráze umožňoval systém mnohem bizarnější kousky. A na závěr nás zahalila mlha.
Takže zase žádné zklidnění tepu.
Následovala návštěva velkolepé vodní show Vodní svět podle Costnerova filmu. Film jsem neviděl, anglicky umím mizerně, zážitek byl o to menší. Secvičení představení plného výstřiků vody, výbuchů, kopů a pádů (dokonce do arény spadlo letadlo) muselo být hodně náročné a vše vyšlo dokonale. Ostatně, už to nějaký pátek hrají několikrát denně. Vizuálně zajímavé.
První řady byly úplně mokré, i proto, že před představením trojice chlapíků udržovala atmosféru hecováním tří stran hlediště, stříkáním vody apod.
V celém areálu studií bylo ostatně vody dost a dost, od pítek po všudepřítomné ochlazovače rozprašující vodní mini-kapičky, po vodotrysky, stříkačky a vodní světy pro děti. V LA je zkrátka většinou vedro a i dnes bylo.
Před obědem jsme zašli ještě do 4D kina na Shreka. Tři dé kino jsme viděl poprvé, tady to bylo umocněno ještě čtvrtou dimenzí, sedadlo všelijak hrkalo, do toho, když si třeba osel kýchnul, dopadla na tvář pořádná porce vody. Když Shrek rozprášil hejno pavouků, u kotníků nás cosi začalo lechtat.

Po Shrekovi si Roman splnil přání a dopřál si pořádnou porci krevet v Bubba Gump.

Měli jsme spicha u Terminátora. V určený čas jsme tam stáli se Simonou sami, a tak jsme šli okouknout Arního, jestli nevyšel z formy. Představení bylo částečně hrané, prolínalo se s 3D projekcí, do toho zase stříkala voda a po výbuších smrděla spálenina.

Terminátorka

Ostatní přišli pozdě, Terminátora vynechali a společně jsme zkoukli představení Special Effect. Dva spíkři ve spolupráci s publikem předvedli vznik speciálních efektů ve filmech. Pokud mi má znalost angličtiny přála, bavil jsem se dobře.

Nakonec jsme nastoupili do vláčku King Kong, který nás provezl kulisami studií. Měl několik zastávek, v jednom tunelu jsme nasadili 3D brýle a ocitli se v obležení a ohrožení dinosaury. Přispěchal však statečný King Kong a statečně nás, za neustálého vibrování vlakem, prskání příšer, zachránil. Na jiné zastávce nás zastihl prudký déšť a nakonec záplavy v mexické vesnici, cestou jsme potkávali různé scény s výbuchy, žraloky, havarovalo metro apod.
Míjeli jsme dům, kde se natáčel Hitchcock Psycho, scénu s havarovaným letadlem stavěnou tři měsíce za neskutečné peníze a která se mihla ve filmu jednu minutu "pamětihodnosti" aj.

Pak už jsme sedli do auta a jeli na Long Beach. Na pláž jsme dojeli až za tmy. Jak jinak. U moře bylo frišno, koupaly se jen kotníky a kolena a jen já, hrdina, jsem tam vlezl celý. Zase tak často u Tichého oceánu nejsem, abych mohl koupel vynechat.

na pláži v Long Beach

Z pláže jsme sedli do vozu a vyjeli směr Grand Canyon. Jízdu jsme ukončili v městečku Kingman, kde jsme ve čtyři ráno ulehli v Motelu 6.